Hudba

Iron Maiden

Tvorba britských veteránů se nepochybně dávno nachází za svým zenitem, ovšem na pódiu stále nechávají všechno, což je v případě metalového žánru dvojnásob obdivuhodné. Profesionalita a evidentně nepolevující nadšení se Iron Maiden tedy upírat rozhodně nedají. Stereotypnost a jednorozměrnost jejich (nejen) nové tvorby pak bezesporu ano (skrytý - a ve vztahu ke členům skupiny kontrastně laxní - nájemný klávesista byl skutečně jen do počtu), ovšem třeba pózu by nezaujatý návštěvník hledal marně - jedině pokud někdo nesnese pódiovou atletiku či vyhazování kytar do zhruba pětimetrové výše a nadále vzývá shoegazerskou 'skromnost' a 'ostýchavost'... Největším problémem tak zůstává osoba nového vokalisty Blaze Bayleyho - podobnost jeho pěveckého projevu s (nesrovnatelně výraznějším) předchůdcem Bruce Dickinsonem je zjevná a o to víc vyniká Bayleyho hlasová nedostatečnost. Tak tomu je na deskách - ovšem na živém vystoupení to zničehonic je trochu

jinak. Pokud jeho přijetím Iron Maiden sledovali další upevnění již před drahnými lety vytyčené stylové linie a kladli důraz na odevzdanost společné věci, pak je Bayley díky své 'omezenosti' (což nemyslím nijak urážlivě) skutečně tím pravým. Tvrzení zlých jazyků, že byl přijat na základě své podobnosti s notoricky známým maskotem skupiny 'lebkounem' Eddiem, se ukázalo být poněkud lichým...
Divil jsem se tomu stejně jak vy - Iron Maiden ještě nejsou v rakvi. Víc než slušně zaplněná hala zpívala refrény i u skladeb z překvapivě silně zastoupené albové novinky Virtual XI, skupina byla sehraná (hudebně i lidsky) jako ten nejproduktivnější fotbalový tým a zdálo se, že v sále není nespokojených. Dobře tak - o moc víc věcí, o které v hudbě jde, zase není. Iron Maiden to tak prostě mají: na rozloučenou vyhrávala z aparatury montypythonská hymna Always Look On The Bright Side Of Life...
A Debustrol? Odhlédneme-li od nepříliš šťastné stylové odlišnosti - skutečně, agresivní thrash metal jedné z nejznámějších tuzemských kapel naprostou většinu z přítomných 'klasiků' nezajímal - se opět potvrdilo, že i v heavy metalu jde o písničky a ne jen o zarputilost a perfektní sehranost. To vám bylo oživení v sále, když předkapela spustila úvod jednoho z největších hitů (hlavních) hvězd večera The

Number Of The Beast! Ovšem v porovnání s tou 'verzí', která o nějaké dvě hodiny později zahajovala přídavkový set... A to se Debustrol značně paradoxně těšil mnohem čitelnějšímu (pochopitelně však ne tak sytému) zvuku!

Home